Na naší škole učila paní učitelka z Německa

Žáci německého jazyka měli možnost vyzkoušet si během třech týdnů výuku němčiny jen v cizím jazyce s budoucí paní učitelkou Veronikou Schneider, která u nás vykonávala praxi v rámci svého studia učitelství. Veronika pochází z Řezna a mluví pouze německy a anglicky, a tak žákům nezbylo nic jiného než se nějakým způsobem s ní dorozumět. Ze začátku měli trochu ostych, ale kdo jej dokázal překonat, dozvěděl se o Veronice spousty informací.
V jazyce pokročilejší žáci se zúčastnili několika projektových dní, při kterých se učili němčinu zážitkově v situacích spojených s běžným životem.
V pondělí 17. 2. si žáci 8. A zahráli na učitele českého jazyka. Na výuku se řádně připravili. Zhotovili si pracovní listy, zvolili vhodný způsob vedení výuky a rozdělili si jednotlivé fáze a role v hodině. Žákem se na jednu hodinu stala Veronika. Žáci jí představili českou abecedu s důrazem na odlišnosti německých a českých hlásek. Jako stěžejní si zvolili hlásku „ř“, kterou Veroniku učili vyslovovat za pomoci jazykolamu: „Třista třicet tři stříbrných stříkaček stříkalo přes třista třicet tři stříbrných střech.“ A následně se zaměřili na pozdravy: „Ahoj, dobrý den, na shledanou.! a zdvořilostní frázi: „Jak se máš?“ Hodina českého jazyka se žákům velmi povedla a Veronika se naučila první slovíčka z češtiny.
V úterý 18. 2. uvařili žáci 9. A Veronice typicky české jídlo – bramborák. Nejprve si sepsali recept a připravili německou slovní zásobu, poté ke všem surovinám a pomůckám přiřadili německý ekvivalent a Veronice německy popsali pracovní postup přípravy jídla. Společně připravené bramboráky se jim velmi povedli, všem chutnali, a dokonce Veronice natolik, že si zbylé odnesla domů na internát.

    
Ve čtvrtek 20. 2. se konal poslední projektový den s Veronikou. Žáci 9. B provedli Veroniku centrem města a ukázali jí nejznámější plzeňské památky. Prohlídka začala na náměstí, kde ji žáci upozornili na nové kašny, které symbolizují postavy z plzeňského znaku. Zavedli ji i za katedrálu sv. Bartoloměje, kde si mohla sáhnout na symbol štěstí – andělíčka. Navštívili radnici s modelem centra Plzně a spolu s průvodcem plzeňské podzemí. Prošli kolem Černé věže a Masných krámů, skrz Křižíkovy a Smetanovy sady až ke Studijní a vědecká knihovně Plzeňského kraje, kde jsme se společným opakováním navštívených názvů míst rozloučili.

„Veronika, wie hast es dir hier gefallen?“
„Mir hat es hier gut gefallen, ich konnte viele Erfahrungen machen. Sowohl in der Schule, als auch privat/in der Stadt habe ich viel gelernt.
Ich hoffe, dass ich den Schϋlern und der Lehrkraft im Unterricht helfen und sie unterstϋtzen konnte.
Durch die Projekttage habe ich einen Einblick in die tschechische Sprache und in die Sehenswϋrdigkeiten und die tschechische Kultur (Essen/Kochen) bekommen. Ich möchte mich fϋr alles bedanken, ich hatte eine tolle Zeit hier!
In der Schule habe ich gesehen, wie das tschechische Schulsystem aufgebaut ist und, wie die Fremdsprache Deutsch hier unterrichtet wird. Der Unterricht ist sehr vielfӓltig und anschaulich (durch Bilder, Hörspiele etc.) gestaltet, was ich sehr gut finde ?
Ich werde einige Elemente auch fϋr meinen eigenen Unterricht spӓter ϋbernehmen.“